Turistický kroužek, který vedou paní učitelky Helena a Ivana.
Je určen pro děti střední věkové skupiny 4-5 let.
Děti budou poznávat krásy a taje města, ve kterém bydlí.
| Turistický kroužek, který vedou paní učitelky Helena a Ivana.
|
První výlet s Tuláčkem nás zavedl na Vyšehrad, vysokou skálu nad řekou Vltavou. U Táborské brány, kterou hlídá velikánský kamenný orel, nás čekala paní průvodkyně. Nejprve jsme došli ke kostelíku sv. Martina.
Protože má kruhový tvar, říká se mu rotunda. V parku jsme se zastavili u Čertova sloupu a víme, kde se tady vzal. Pak jsme se rozběhli hledat ten hrad, ale nikde jsme ho nenašli. Viktorek za chvíli objevil kousek zdi,
která jako jediná z hradu zbyla. Na nejvyšším vrcholu Vyšehradu nám paní průvodkyně vyprávěla pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Byl to moc odvážný kůň. Při zpáteční cestě jsme se ještě podívali do chrámu sv. Petra a Pavla,
který má okna z barevných sklíček složených do mazaiky.
Letošní putování jsme zakončili celodenním výletem do zámeckého parku. Výlet to byl se vším všudy. Jeli jsme totiž i vláčkem patráčkem City Elefant. 
Je jaro a tak jsme se vyrazili na motýly. Ale ne pozorovat nebo chytat nějaké
babočky, které vídáme i na naší zahradě u školky, ale na „Výstavu tropických motýlů“
do skleníku v Botanické zahradě v Tróji.
Konečně je tu jaro a s ním i velikonoční svátky. 
Dnes
jsme se vypravili za pohádkou na výstavu do Strahovského kláštera, kde jsme měli
poznat, jak se oblékaly postavy, které známe z televizních pohádek. Obdivovali
jsme nádherné šaty princezen a princů, královen a králů, ale i služebnictva a
dalších pohádkových bytostí - vodníka, čerta, Červené Karkulky nebo vojáka. Vystavena
byla i královská koruna, jablko a žezlo. Pohádky jsme poznávali i podle obrázků
- Tři oříšky pro Popelku, Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna, Princezna
se zlatou hvězdou na čele, Bajaja, Princ a Večernice a ještě také Arabela. Takové
princeznovské šaty bychom si chtěli vzít do školky na karneval. Před Strahovským
klášterem jsme zašli podívat ještě k velkému vyřezávanému betlému a tak jsme si
zavzpomínali i na vánoce. 
V předvánočním čase jsme jeli společně s dětmi ze Šikulky do Betlémské kaple na Starém městě na výstavu Bonsai klubu "Vánoční muzicírování". 
V listopadu nás čekala návštěva Planetária na okraji Stromovky. Nejprve jsme vůbec
nevěděli, kam to vlastně jdeme a pak jsme uviděli zvláštní budovu - měla na střeše
kopuli. Pod ní se skrývá kruhový astronomický sál. Kopule tvoří promítací plochu,
takže jsme si chvílemi připadali jako pod oblohou. Ve středu sálu stojí takový
velký přístroj, který na umělé obloze umí vykouzlit tisíce hvězd, ale třeba i
Slunce a Měsíc - je to planetárium Kosmorama. My jsme se v pohádkovém příběhu
o Večernici a Jitřence dozvěděli, že to nejsou vůbec dvě nejjasnější hvězdy, ale
jedna, která je na obloze vidět někdy jen večer a někdy jen ráno. Ve skutečnosti
to není hvězda, ale planeta Venuše, která jasně září proto, že na ni svítí Slunce.
Povídání o hvězdách a planetách bylo tak zajímavé, že bychom chtěli jít do Planetária
ještě jednou i s rodiči.
Tento rok jsme se poprvé zatoulali do Toulcova dvora, kde se nás ujal skřítek " Lesníček", který nás provedl podzimní přírodou. Prozradil nám, proč na podzim opadává listí, jak se na zimu připravují
lesní zvířátka, jak poznáme jedovaté houby. Poslouchali jsme zpěv ptáčků a zazpívali jim písničku s doprovodem na přírodní hudební nástroje - klacíky, kamínky, kůru a ořechy. Také jsme si zazávodili jako
mravenečci a přecházeli mokřadla po dřevěných lávkách.Po cestě k lesu i zpět jsme pozorovali i domácí zvířata, která se pásla v ohradách - koně, kráva s telátkem, kozy, vepříci. Králíčci a kachny byli ve výběhu.
Nakonec jsme si nasbírali ty nejkrásněji vybarvené listy a vydali se na cestu do školky.
Asi nám ani nebudete věřit, že hrad, který jsme navštívili není o moc starší než my. Je mu totiž teprve 6 let. Ale vypadá stejně starodávně jako hrady ostatní a ještě je zařízen jako muzeum českého venkova. Vlastní prohlídka s průvodkyní nás moc bavila, protože každá místnost byla věnována jednomu starému řemeslu. Prošli jsme tak dílnu řezbáře, bednáře, kováře, ševce, pekaře i staročeskou kuchyni. Nejvíce nás zajímal rytířský sál s rytířským brněním i pro koně. V zahradách, kde všemi barvami kvetly rododendrony, jsou umístěny stavby venkovského života dob minulých – viděli jsme větrný mlýn, zvonici, salaš, sýpku na obilí, vinný sklípek, kadibudku, včelí úly. V ohradách se pásla koza s kůzletem, ovce s jehňátky a krávy s telátky. Poslední výlet na celý den byl prima zakončením našeho celoročního putování za zajímavostmi České republiky.
Na nejznámější a nejvyšší vrch v Praze, na Petřín /327 m/, jsme se dostali lanovkou. Stověžatou Prahu jsme měli jako na dlani - viděli jsme Vltavu i Pražský hrad. Růžovým sadem podél Zubaté zdi jsme došli ke hvězdárně. Škoda, že nesvítilo sluníčko, abychom viděli, jak se na slunečních hodinách určuje čas jen podle jedné ručičky. V parku jsme se „probloudili“ bludištěm nakresleným na cestě. Ven jsme se dostali všichni a tak jsme mohli pokračovat k rozhledně. Nahoru jsme nešli, protože všech 299 schodů bychom asi jen těžko zdolali. Pak už nám zbývalo jen zrcadlové bludiště. Nejvíce jsme se nasmáli u křivých zrcadel, kde jsme byli chvíli jako trpaslíci, dlouháni, tlusťoši nebo jako strašidýlka. Cesta do školky nám utekla rychle, protože jsme si měli o čem vyprávět.
Staré velikonoční zvyky, tradiční pokrmy a jak se barví vajíčka jsme si jeli připomenout do roubených chaloupek ve skanzenu v Přerově n/L.
Prohlédli jsme si nejenom obydlí dědečků a babiček, ale i domečky, ve kterých žijí zvířátka – psí boudu, chlívky pro kozu a prasátko, holubník, kurník i kukaně pro slepice. Hned za branou je několik malovaných
i vyřezávaných úlů. Ve staré vesnické škole byly dřevěné lavice a místo do sešitů se psalo na dřevěné tabulky husím brkem.
Při zpáteční cestě vláčkem jsme pozorovali poblázněné počasí – sluníčko střídala sněhová přeháňka. I přesto se nám první výlet vydařil.
Na dnešní den jsme se moc těšili. V divadle Gong nás totiž čekala pohádka o kocourkovi.
Kocourek Modroočko nám vyprávěl, jak se mu bydlí u „dvounožce“ a co všechno už umí. Nejprve byl malé hloupé koťátko. Při svých nezbednostech se venku seznámil s mnoha zvířátky – krtkem, hadem,
ježkem a křečkem. Později se kamarádil s kocourem Zrzundou, Žluťákem a kočkou Zelenoočkou. Kocouři mu vyprávěli, jak to venku chodí a učili ho „kocouřím kouskům“ – třeba jak kočky v noci zpívají.
Ale nejvíce se Modroočkovi líbila kočička Kiki, které se nakonec narodila malá koťátka.
Pohádka byla hezká a líbili se nám i písničky o zvířátkách.
Tentokrát nás čekalo něco opravdu nezvyklého. Byla to návštěva netradičního muzea plného vůně čokolády.
Nejdříve jsme si prohlédli obaly od čokolád, které mlsaly naše babičky nebo děti v cizích zemích a podívali se na krátký film, který nás seznámil s historií i výrobou čokolády.
V dalším sále jsme shlédli obrazy malované čokoládou. Za úkol jsme měli spočítat obrazy se zvířátky – byli na nich kočky a psi. Ale to nejzajímavější nás teprve čekalo - na chvíli jsme se měli stát opravdovými
malíři i my. „To přeci děláme i ve školce“, říkali jsme si. Ale byla to docela jiná práce. Dostali štětce a opravdickou rozehřátou čokoládou jsme měli něco nakreslit. Ani jsme si nemysleli, že jsme tak šikovní, že to
dokážeme. Obrázek jsme si odnesli domů společně s malou čokoládkou a kakaovým bobem.
Jako v loňském roce jsme se na vánoční putování vydali mimo Prahu vláčkem, tentokrát na zámek do Roztok u Prahy. Nejprve jsme v muzeu navštívili výstavu, která nám přiblížila život a péči o dítě
od narození do předškolního věku, tedy zrovna o nás. Ale ne v dnešní době, ale v době, kdy vyrůstaly naše prababičky. Měly tedy jiné oblečení, kočárky i hračky. Pokojíček jen pro sebe neměly dokonce vůbec,
hrály si i spaly ve světnici společně s rodiči.
Poté jsme přešli po bývalém padacím mostě na zámek, který kdysi vedl přes vodní příkop. Byla to ochrana proti útoku nepřátel. Ve výstavní síni byl jeden veliký a spousta menších betlémů, všechny malované a
vyřezávané z kartonového papíru. Zajímavé bylo, že v betlémech byla i lesní zvířátka – srnky, zajíci a sojka.
Nakonec nás pan průvodce odvedl i do svatební síně. Škoda jen, že jsme neviděli nevěstu.
Čekání na vlak jsme si zkrátili v herně, kde jsme z velkých pomalovaných krabic sestavovali různé obrázky.
Tentokrát jsme se dohodli, že s námi půjdou také Šikulkové. Měli jsme totiž v Národní galerii ve Veletržním paláci navštívit program „Co mizí, co zůstává“.
Naším úkolem bylo poznat, co je na velkém stole ukryto pod archy balicího papíru. Moc nám to nešlo, tak jsme si dlaně obarvili křídou a předměty zkusili překreslit na papír. Správně jsme určili jenom hrníček a talíř.
Jablko se nám zdálo být míčkem, krajíc chleba táckem a konvice na čaj vázou. Vlastně jsme si vyzkoušeli, jak to mají těžké lidé, kteří nevidí. Jestli se s nimi někde setkáme, určitě jim poradíme nebo pomůžeme.
Také jsme si prohlédli výstavu, kde byly obrazy malovány technikou, kterou jsme si v ateliéru vyzkoušeli i my. Možná, že z nás jednou budou umělci.
Náš první výlet s Tuláčkem nás letos zavedl na procházku po Stromovce, kde jsme se rozhodli všímat si krás podzimu. Upoutal nás malý traktůrek, který shraboval a odvážel kouzelně zabarvené padající listy
a tak jsme si protrénovali i znalost barev. Pod stromy jsme nasbírali kaštany a žaludy.
Na lavičkách u jezírka jsme se nasvačili a potom také nakrmili kačenky, kačery a potápky. Teď už víme, proč nemůže být kachna barevná jako kačer.
Při návratu jsme si zazávodili v běhu a ještě se zastavili na hřišti, kde jsme zdolávali přírodní překážky.
I když jsme měli pravé podzimní počasí, výprava se vydařila.
Již tradičně jsme měli poslední výlet naplánovaný na celý den. Jeli jsme autobusem za domácími zvířátky do Radonic. V baťůžku jsme pro ně měli přichystáno něco dobrého na zub. Nejmilejší byly ovečky a kozy,
které kolem nás při krmení pobíhaly a tak jsme si je i hladili. Některá zvířátka měla zrovna mláďata. Poznali jsme jehňátka, kůzlata, kuřátka a dokonce selátka divočáka. Možná, že už rozeznáme husu od kachny.
Když jsme zvířátka nakrmili, pustili jsme se ve stínu třešní do oběda i my.
Zbytek dne jsme strávili na zahradě se spoustou stromů, které jsme učili poznávat. Už rozeznáme borovici od smrku i modřínu. Před odjezdem jsme měli čas na pohoupání i průlezky, sami jsme si trhali třešně a
zahradní borůvky a pak hurá do školky.
Letos byl cílem naší cesty již potřetí Pražský Hrad. Tentokrát jsme se ale vydali do jeho zahrad. Poprvé jsme vyběhli také Staré zámecké schody směrem nahoru a z vyhlídky jsme si prohlédli celou Prahu.
Na místě dnešních zahrad vznikalo už v 16. století obranné území Hradu. Později ztratilo vojenský význam a proměnilo se v zahrady s vinicemi. Jako první jsme prošli zahradu Na Valech, kterou se dá schodištěm
s bronzovými býky vyjít i na III. nádvoří Pražského hradu a Rajskou zahradu až na Hradčanské náměstí. Tam byla nastoupena hradní stráž a kapela, která vítala delegace velvyslanců z cizích zemí, kteří přijeli
skládat slib panu prezidentovi. Po cestě po Nových zámeckých schodech nás potkali turisté z Indie a všechny holky od nich dostaly na čelo „pihu krásy“. Na metro jsme se vraceli přes Valdštejnskou zahradu, jsme
osvěžili vodou z fontány a viděli jsme výra, pávy a zlaté rybky.
Dneska jsme vydali na toulky až do dávného pravěku, ale ve skutečnosti jen na Václavské náměstí. Jakto? No přeci na výstavu Lovci mamutů. Hned u vchodu nás čekalo mamutí mládě Samson a my jsme
se rozhodli najít jeho maminku.
Velká část nálezů z doby lovců mamutů pochází z území našeho státu z období asi 30 – 20 tisíc let před současností. Prohlédli jsme si modely lovců i mamuta, kosterní pozůstatky zvířat i lidí, jejich pracovní nástroje
i obydlí. Ta nám připomínala stany, ale byly potaženy kůží z divokých zvířat a uvnitř bylo i ohniště. Na filmu jsme viděli jak se stavěl model mamutí maminky a jak si lovci vyráběli nástroje potřebné k lovu
a vydělávání kůží.
Potom jsme se šli podívat na zoologickou expozici, kde bylo více zvířat než v celé ZOO. Byla tu vypreparovaná i zvířata, která jsou dokonce vyhynulá a nikde na světě se už nevyskytují.
Zajímavá byla také sbírka ptačích vajíček, mořských lastur a korálů.
Na stropě pod kopulí muzea byly moc hezké nástěnné obrazy, které jsou asi stejně vzácné jako ty jeskynní malby z doby kamenné.
Královskou cestou se ubíraly průvody českých králů do katedrály sv. Víta, kde si králové uložili zlaté poklady a korunovační klenoty. Trasa vedla od Prašné brány Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí,
Karlovou ulicí přes Karlův most na Malostranské náměstí, Nerudovou ulicí na Pohořelec a odtud Loretánskou ulicí k Hradčanskému náměstí do Hradu.
My jsme se dnes vydali po starých domovních znameních. Dříve se totiž domy neoznačovaly čísly, ale každý měl své znamení, které charakterizovalo dům nebo jeho obyvatele. Tak jsme šli například kolem
domu U Černé Matky Boží, U Černého slunce, U Zlaté lilie, U Kamenného zvonu, U Zlatého tygra, U Modré štiky, U Tří prstenů a na další si už ani nevzpomeneme.
Na Staroměstském náměstí jsme si prohlédli orloj, který kromě času ukazuje i polohu nebeských těles na obloze. Dnešní cestu jsme si ztížili výstupem na Staroměstskou radnici, zpestřili koulováním na Karlově mostě
a krmením kachen v Čertovce. Protože jsme nejeli na koních jako králové, skončili jsme putování už na Malostranském náměstí. A nahoru na Hrad – snad někdy příště.
Dneska nás čekal opravdovský výlet – vláčkem do Muzea betlémů na Karlštejně. Hned na dvoře bývalé karlštejnské fary nás přivítal betlém s figurami velkými jako my.
V muzeu jsme viděli snad 50 betlémů z různých materiálů. Nejhezčí byly asi z perníku a keramiky, ale i dřevěné nebo třeba z chleba a cukru.
Na půdě je největší - Královský betlém, který je pohyblivý - loutky tří králů a nejslavnějších českých panovníků se přicházejí poklonit Ježíškovi.
Po návštěvě muzea jsme se vydali ještě ke hradu, který nechal v r. 1348 vystavět český král a římský císař Karel IV., aby měl kde ukládat své královské poklady, hlavně korunovační klenoty.
Před odjezdem vlaku nám zbyl ještě čas dojít se do cukrárny zahřát teplým čajem.
Dnešním cílem našeho putování byla výrobna svíček v Šestajovicích u Prahy. Viděli jsme, jak se ochlazením z tekutého parafínu stává
práškový a z něho se pak lisují na strojním zařízení svíčky různých tvarů i velikostí. Pak se už ručně potahují ve speciální voskové barevné lázni a nakonec se balí na balícím stroji. To ale nebylo vše!
My jsme si každý sám svíčku obarvil a odnesl si ji domů!
Na zahradě areálu výrobny jsme si mohli prohlédnout minifarmu, kde se v ohradách probíhala nám známá zvířata, ale se zvláštními jmény a taková malá jako my – třeba holandské mini kozičky, kvésánské mini
ovečky, gottigenská mini prasátka a Shetlandští poníci s týden starým hříbátkem. Vůbec se nás nebálo, tak jsme si ho směli i pohladit. Byli tam také pštrosi Emu, ve voliéře sovy pálené a v holubníku holubi.
Celé dopoledne nás krásně hřálo sluníčko, tak se nám ani nechtělo zpátky do školky.
Celý den jsme si tentokrát užili ve Stanici přírodovědců na Smíchově. Je to taková malá zoologická i botanická zahrada dohromady. Starají se tu i o nalezená, opuštěná nebo nemocná zvířata.
Ve výběhu jsme viděli poníky a kozy kamerunské a v tropickém teráriu plazy i obojživelníky – hady, krokodýla, žabky rosničky, pavouky a želvy, v akváriu pak krásně zbarvené rybky. Nejvíce nás pobavil papoušek
Kakadu bílý, který se jmenoval Bára. Uměl nás pozdravit „ahoj, nazdarrr, čau“. Nejdříve se asi trošku bál, ale za chvíli nám předvedl mnoho rozpustilých kousků. Nakonec jsme krmili mrkví a jablíčky králíky,
morčata a křečky.
Slunečné odpoledne jsme pak zakončili v krásném parku na průlezkách a houpačkách.
Dnes jsme se vydali zase s dětmi z Barvičky, a to do krásných zákoutí Starého města, poznali jsme Vltavu, Karlův most i Pražský hrad. Naším cílem však bylo vytvořit si z keramických střípků každý svoji jedinečnou, originální mozaiku květu. Práce to byla moc zajímavá. Po sestavení všech „květů“ jsme vytvořili louku posetou nádhernými kvítky. Mozaiky jsme si odnesli domů a máme teď možnost se díky rozhodnutí našich rodičů zapojit do charitativního projektu Loukamosaic. Naše mozaiky pak budou s mnoha dalšími součástí rozkvetlé květinové zahrady a poputují na výstavy do botanických zahrad v Praze, v Hamburku i dalších městech Evropy.
Dnešní naše cesta směřovala až za hranice Prahy, na Zmrzlík. Tam se totiž nachází statek s huculskými koníky, kde jsme měli domluvenou projížďku ve venkovní jízdárně. Ráno nás sice zaskočilo sněžení, ale my jsme přesto vyrazili a počasí se během dopoledne umoudřilo.
Huculští kluci – hřebci - byli ustájeni v samostatných kójích a hříbata s kobylkami pobíhala ve výběhu. My jsme si odvedli osedlaného Uránka do jízdárny a ten nás všechny povozil. Za odměnu dostal mrkvičku, jablko i cukřík. Na hlavě jsme měli jezdecké helmy, a tak jsme si chvilku připadali jako opravdoví žokejové. Domů jsme jeli kolem chuchelské dostihové dráhy, kde právě koníci trénovali na závody.
Po dnešním dopoledni víme co je to sedlo, chomout, uzda, že jezdit na koních je pěkné, ale starat se o ně je velká práce.
Za poznáním výroby papíru jsme se vypravili společně s dětmi z Barvičky. Připomněli jsme si, co všechno kolem nás je z papíru. Viděli jsme i papír, na který se psalo dříve. Vlastně to nebyl papír, ale pergamen a nepsala se písmena, ale místo slov se kreslily malé obrázky. Také jsme si pověděli, jak sami můžeme papírem šetřit, a tím vlastně chránit lesy, přírodu.
Potom jsme si v malé dílničce vyzkoušeli vlastní ruční výrobu papíru. Z čeho a jak se vlastně vyrábí? Třeba ze starých novin a výkresů. Do školky jsme si každý přinesl vlastnoručně vyrobený a třeba i semínky nebo barvami vyzdobený papír. Teď jenom nechat pořádně vyschnout a můžeme se pochlubit svým dílem ostatním dětem i rodičům.
Dnes jsme se jeli podívat na Malou Stranu do kostela Panny Marie Vítězné na Pražské Jezulátko, jehož vosková soška je zde trvale umístěna již od roku 1628. Je 45 cm vysoké a podle náboženských svátků ho sestry karmelitánky několikrát do roka převlékají. Jezulátko používá 2 korunky a asi 46 nádherně vyšívaných šatiček darovaných z celého světa. Nyní v adventu má fialové. Po prohlídce kostela jsme přes Karlův most došli až na Staroměstské náměstí, kde na nás dýchla pravá vánoční atmosféra – velký vánoční strom, stánky s ozdobičkami, koledy a hlavně živý betlém se zvířátky. Kozu jsme si dokonce i pohladili.
Pak nás čekala v Hrzánském paláci v Celetné ulici výstava Bonsai klubu „Vánoce v lese“. Byly tam betlémy vyřezávané ze dřeva, z perníku, těsta, krajek, ze slámy, šustí, keramiky i vystřižené z papíru. Také se nám líbil vodník, který hlídal mlýnské kolo.
Po cestě k metru jsme ještě pozorovali kapříky v kádích a povídali si o Ježíškovi. Na Vánoce se už opravdu všichni moc těšíme.
Právě takhle se jmenovala výstava k jeho 40. narozeninám. Jeli jsme až na Smíchov, kde jsme si ve třech patrech Vily Portheimka prohlédli spoustu postaviček z večerníčkových pohádek. Některé ani paní učitelky neznaly, tak jsme jim museli napovídat. Setkali jsme se s Krtečkem, Rákosníčkem i Křemílkem, který zrovna odpočíval ve své postýlce v pařezové chaloupce. Po pohádce o Rákosníčkovi jsme se pomazlili s Večerníčkem, zatančili s Myškou z pohádky o Krtečkovi, zalumpačili v dětském koutku a vydali se nazpět do školky.
Tentokrát jsme se vydali do Planetária v Královské oboře a těšili jsme se, co nového se dozvíme. Bylo toho moc – víme, že se Země točí kolem své osy a Slunce, a proto se střídá den s nocí,
co je to polární noc a den nebo proč se u nás střídají roční období a na rovníku je pořád teplo. Všechno nám vyprávěl Nebešťánek ze Zářící planety, který pomohl hledat Aničce ztraceného draka Barbuchu.
V létajícím talíři se spolu podívali po celé Zemi – navštívili Ameriku, Austrálii, jižní pól i Čínu.
Potom jsme si už sami prohlíželi výstavu kosmonautiky a astronomie a naučili se jmenovat 9 planet sluneční soustavy.
Naše první letošní putování jsme zahájili ve Valdštejnské zahradě. Hned za vraty nás přivítali pávi. Na jezírku jsme krmili divoké kachny, kapříky, zlaté i červené rybky. Přírodním bludištěm z keřů jsme
došli ke krápníkové stěně, na které jsme hledali schovaná zvířátka z kamene – lva, medvěda, žabku, hady. Ve voliéře na nás pomrkávaly čtyři ohromné živé sovy.
Pak jsme se starobylými uličkami dostali na Karlův most. Prohlédli jsme si Čertovku s mlýnským kolem, ale chobotničky –
Modrého a Zelenou – jsme neviděli. Zato už víme, že Karlův most přes Vltavu je nejstarší v celé Praze, nechal ho postavit král Karel IV., je dlouhý 515 m., na pilířích mostu stojí 30 soch
a na obou březích je zakončen pevnostními věžemi. Na jednu z nich, na Staroměstskou mosteckou věž, jsme po 138 schodech vystoupali až nad střechy okolních domů.
Odtud jsme se vydali Karlovou ulicí do Muzea loutek. Čekaly na nás princezny, králové, vodníci, čarodějnice, kouzelník, kašpárek
a spousta dalších loutek – marionet. Nejvíce tam bylo asi čertů. Přesto jsme se nebáli, a dokonce jsme si vyzkoušeli, jak je těžké hrát divadlo a s loutkami pohybovat tak, aby se jim nezamotaly ruce nebo nohy.
Krásný slunečný výlet nám možná zařídily kouzelné rybky z jezírka ve Valdštejnské zahradě.
Na závěr našeho ročního toulání nás čekal výlet celodenní. Nejprve jsme v Trojském zámku zhlédli pohádku "O Sněhurce a sedmi trpaslících". Po obědě a procházce krásnou zámeckou zahradou, ve které jsme si připadali jako princezny a princové, jsme se vydali za zvířátky do ZOO. Tam jsme si hodně zvířátek prohlédli z vláčku, který nás povozil po celé horní části zahrady. Nejvíce se nám líbilo u lachtanů, protože jsme zastihli jejich cvičení - dováděli, potápěli se, skákali obručí a chytali míček. Nejšikovnější byla samička Myška. Za odměnu dostávali rybky.
Viděli jsme také krále zvířat, největší žirafy, nejtěžší slony, nejrychlejší gepardy, nejpomalejší lenochody. Nejmladším mláďátkem je klokan rudý, který je ale zatím pořád u maminky v kapse. Nakonec jsme si nechali dětskou ZOO, kde jsme si mohli pohladit i krmit kozy a ovečky. Čas nám zbyl i na chvilku her v dětském koutku.
Do botanické zahrady jsme se vypravili na "Výstavu tropických motýlů". Ve skleníku jsme si připadali jako začarovaní. Prošli jsme podvodním tunelem s prosklenými stěnami, kde plavala hejna barevných rybek a za chvilku už jsme se ocitli v pralese s mnoha vzácnými rostlinami z daleké Afriky, Asie, Ameriky i Austrálie. Kolem nás létali motýlí krasavci všech barev, sedali na květy nebo na "krmítka" s banány, pomerančem a sladkou vodou. Také jsme pozorovali, jak se motýli líhnou z kukel a jak mají potom pomačkaná křídla. Dozvěděli jsme se, že noční můry mají o moc větší kukly než motýlci. Až uvidíme na louce o prázdninách létat babočky, otakárky, bělásky nebo žluťásky, jistě si na dnešní zážitek vzpomeneme.
Jak žily naše prababičky? To jsme se dozvěděli ve skanzenu v Přerově n/L., kam jsme se vydali tentokrát vláčkem. Zvědavě jsme nakukovali do všech chaloupek a hledali předměty, které i my máme u babičky nebo na chalupě. Třeba malované skříně a pec, ve které se pekl opravdický chleba. Na dvorku jsme viděli holubník, chlívek pro prasátka, včelí úly, ale také dřevěnou kadibudku. Moc se nám líbilo ve škole, kde byl i pan učitel a žáci. Vyprávěli jsme si o tom, jak se dříve žilo, prohlédli jsme si chaloupku švadleny, kováře, bednáře, ševce, košíkářskou dílnu, hospodu i jarmark, sušárnu ovoce a bylinek. Seznámili jsme se i se starými velikonočními zvyky, čím se dříve barvila vajíčka a už víme, proč se "vynášela Morena". Tak takhle prima jsme přivítali svátek jara. Škoda jen, že ještě nekvetly bylinky a voňavé koření v babiččině zahrádce.
S dětmi jsme navštívili dvě výstavy v
Muzeu hlavního města Prahy na Florenci - koníky hlavně pro kluky a kočárky pro holčičky.
Kůň slouží člověku věrně a oddaně již více než 3 500 let. Stal se společníkem při různých zábavách a sportech, ozdobou průvodů a slavností. Význam koně pro život Prahy a jeho obyvatel byl velký,
stejně tak i soužití Pražanů s koňmi. Výstava byla rozčleněna do několika tématických okruhů, kde jsme na stovkách exponátů viděli výsadní postavení koně v průběhu staletí a zejména jeho úlohu v dějinách
hlavního města českého státu.
V 1. patře jsme si zase prohlédli kočárky, ve kterých se možná jako miminka vozily nejen naše babičky, ale i jejich panenky.
A co se nám líbilo nejvíce? Těžko vybrat, možná slavnostně postrojený kůň při korunovaci králů, poštovní vůz tažený koňmi nebo vyšívané šatičky s volánky pro miminka.
Ve středu odpoledne jsme se vydali opět na Hradčany, tentokrát na tříkrálový průvod. Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří se při své pouti vesnicemi podepisují nad dveře domů K+M+B, jeli na velbloudech z Hradčanského náměstí k živému Betlému na náměstí Loretánské. Tam předali malému Ježíškovi to nejcennější, co měli - zlato, kadidlo a myrhu. Ježíšek zrovna plakal, tak jsme mu zazpívali koledu. My jsme přinesli dárečky pro děti, které musí být v nemocnici bez maminek. Snad se trošku rozveselí a nebude se jim stýskat. Také jsme slyšeli zvonkohru 27 zvonců Lorety (ty nechala vyrobit maminka každému ze svých 27 dětí od největšího k nejmenšímu, poprvé zvonila v r. 1695). Protože se v zimě brzy stmívá, viděli jsme po cestě domů hodně rozsvícených vánočních stromečků a krásně rozzářenou Prahu.
Tentokrát jsme se jeli podívat na Staré Město na stromeček a
vánoční trhy na Staroměstském náměstí. Prošli jsme celé náměstí a hledali živý betlém s Ježíškem. Protože mrzlo a poletoval sníh, bylo by zvířátkům zima a tak byla asi ve chlévě na statku.
My jsme si počkali na apoštoly na Orloji a pokračovali do Rytířské ulice na Vánoční výstavu Bonsai klubu. Tam jsme obdivovali staré ozdoby na stromeček a betlémy vyřezávané ze dřeva i kůry,
z perníku, těsta, korálků, krajek, ze slámy, šustí i keramiky, jako dělaly děti ze "žabičky". Moc se nám všechno líbilo a už se těšíme na dárky od Ježíšek, které nám domů přinese za dva dny.
Protáhlé
návrší ze třech stran chráněné skalními srázy nad řekou Vltavou bylo bezpečné
místo, které už před mnoha a mnoha lety kněžna Libuše předurčila pro budoucí
Pražský Hrad - sídlo knížat, králů a dnes prezidenta. Stačilo jen vyhloubit
příkop a postavit hradby.
My jsme se dostali na Hrad přes Jelení příkop po Prašném mostě. Prošli jsme
na Hradčanské náměstí, kde jsme zastihli výměnu hradní stráže. Po výměně zůstali
vojáci stát nehybně jako sochy zápasníků nad nimi, na vstupní bráně do Hradu.
Na 1. nádvoří jsme podle vlajky na střeše poznali, že pan prezident nikde necestuje.
Matyášovou branou jsme prošli na 2. nádvoří s kašnou a studnou 14 m hlubokou.
3. nádvoří zdobí svatovítská katedrála, která se z původní rotundy přestavovala
do dnešní podoby celých 1 000 let. Uvnitř, v nejkrásnější kapli sv. Václava,
je za 7 zámky uložený zlatý poklad - korunovační klenoty, v podzemí hrobky českých
králů a ve věži zvon Zikmund. Pak jsme se Zlatou uličkou, ve které bydleli a
pracovali v barevných domečcích jako z pohádky zlatníci, dostali až do vězení
ve věži Daliborce. Ta je pojmenovaná po prvním vězni, rytíři Daliborovi. Pod
námi byla hladomorna, do které se zloději spouštěli přivázaní na lano. Kromě
Daliborky jsme na Hradě viděli také Bílou a Prašnou věž. V té alchymisté míchali
různé lektvary, později sloužila jako sklad střelného prachu - proto se jmenuje
Prašná.
Nakonec jsme v Muzeu hraček
obdivovali nejmenší panenku na světě, hračky ze dřevěných špalíčků i plechové
vláčky, autíčka, letadla, plyšové medvídky - jeden se dokonce pral v pračce
- a strašně moc panenek Barbie.
Z Hradu dolů jsme seběhli po Zámeckých schodech / bylo jich 100 /. Po nich kdysi
dávno, když na Hradě panovali králové, jezdili i rytíři na koních.
A kam se vydáme příště? Necháme se překvapit.
Jeli jsme lanovkou na jediný kopec v centru / 327 m /, nejznámější a nejvyšší vrch v Praze, na Petřín. Z lanovky jsme viděli věže, Vltavu i Pražský hrad, kam pojedeme příště. V Růžovém sadu jsme se nasvačili, podél Zubaté zdi došli ke hvězdárně, kde jsme se snažili určit čas na slunečních hodinách. Prošli jsme si bludiště nakreslené na cestě - k cíli došel jen Jirka a Verunka. Na rozhlednu jsme se jen podívali, protože všech 299 schodů bychom asi nevyšli. Pak už nám zbývalo jen zrcadlové bludiště. A protože jsme nezabloudili, dostali jsme se až ke křivým zrcadlům, kde jsme byli chvíli jako trpaslíci, dlouháni, tlusťoši nebo jako strašidýlka. Nasmáli jsme se, vyfotografovali a pak už hurá zpátky na lanovku a do školky na oběd.
Zpět do Fotogalerie * Zpět do Kroužků
 |
|